Tiskové zprávy

Ve věku 93 let dnes nad ránem zemřel generálporučík v. v. Radovan Procházka. Po sametové revoluci působil ve vedení Bezpečnostní informační služby, byl ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace a od roku 1993 šéfoval vojenské rozvědce. Za svou činnost obdržel Řád prezidenta USA „Legion of Merit“, český prezident ho v roce 1997 vyznamenal Řádem Bílého lva. Před dvěma týdny mu byla Bezpečnostní radou státu udělena Cena BRS za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky pro rok 2020.

Generálporučík Radovan Procházka spolu se svým o čtyři roky starším bratrem vyrůstali v rodině velitele Hradní stráže T. G. Masaryka, ruského legionáře podplukovníka Vladimíra Procházky. Vojenské povolání otce určilo i osud syna Radovana.

Zpravodajcem už od jedenácti let

„Náš otec - voják - nás s bratrem vychovával tak, abychom hned, jakmile dospějeme, byli připraveni postavit se na obranu naší země,“ vzpomínal v roce 2017 na dobu svého dětství generál Procházka. Bylo to v době, kdy se dostával k moci Adolf Hitler, proto své syny vedl k tomu, aby si uměli poradit v jakýchkoli nebezpečných situacích, a i přes jejich nízký věk je přirozeně zapojil i do zpravodajské práce.

Do zpravodajské činnosti byla rodina plukovníka Procházky plně zapojena i během války, všichni se také angažovali v květnovém povstání v Praze. I tady je otec využíval jako spojky.

Radovan Procházka chtěl být po válce lesním inženýrem. Ale otcova smrt (zemřel v únoru 1946 za nevyjasněných okolností po srážce s ruským nákladním vozidlem) ho nasměrovala jinam. „Považoval jsem za povinnost pokračovat v jeho tradici a odešel jsem do vojenské akademie a po vyřazení v roce 1948 jsem jako poručík pěchoty nastoupil do posádky v Brně,“ pokračoval generál Procházka. V té době už byl napojen na zpravodajskou skupinu plukovníka Kordy a v Brně už plnil plně zpravodajské úkoly.

Navrhli mu trest smrti

Ani Radovan Procházka se však po komunistickém puči nevyhnul zatčení. Stalo se to v roce 1951. Měl navržený trest smrti, ale nakonec dostal „jen“ patnáct let a posléze ještě dvanáct navrch. Prošel věznicemi v Opavě, Leopoldově a skončil na Bitýzu a na lágru Vojna (za účast v odboji mu Ministerstvo obrany ČR udělilo Osvědčení o účasti v odboji a odporu proti komunismu). 

Kulisák Národního divadla

Minuly ho obě amnestie v roce 1960 i 1962. Propuštění se dočkal až v březnu 1964. „Bylo to neuvěřitelné, oznámili mi, že jsem vzorný vězeň a schopen další převýchovy,“ vzpomínal generál Procházka. Velmi brzy si sehnal místo kulisáka v Národním divadle, kde vydržel až do revoluce 1989.

Po roce 1989 zpátky do špionáže

Byla to doba, kdy se pomalu vracel ke zpravodajské činnosti. „V té době jsem také pro naši rozvědku vymyslel krycí název ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace) a tam jsem působil až do ledna roku 1993,“ pokračoval generál Procházka. „Se zřízením České republiky si mě vytáhnul můj spolužák z akademie generál Pezl a převzal jsem Vojenské zpravodajství.“

Tady však jeho vyprávění skončilo. Zpravodajské informace totiž zůstávají pro většinu lidí tabu. „Ze zpravodajství se nikdy neodchází, a to ani v devadesáti,“ uzavřel tehdy před dvěma lety rozhovor generál Procházka.

Autor: Jana Deckerová, Zdroj: army.cz

Životopis generála Radovana Procházky (pdf)