Zpráva o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2010

Úvodní slovo ředitele

Obsah

1 KOMUNIKACE S VEŘEJNOSTÍ
2 ZÁKLADNÍ INFORMACE
2.1 Rámcové uspořádání
2.2 Rozpočtové prostředky
3 ZADÁVÁNÍ ÚKOLŮ A JEJICH REALIZACE
4 VÝSLEDKY ČINNOSTI
4.1 Krizové regiony
4.2 Terorismus a extremismus
4.3 Proliferace zbraní hromadného ničení, konvenčních zbraní a materiálů dvojího užití
4.4 Aktivity zpravodajských služeb cizí moci na území České republiky v oblasti obrany
4.5 Záměry a činnosti namířené proti zabezpečování obrany České republiky
4.6 Záměry a činnosti ohrožující utajované informace v oblasti obrany České republiky
5 SPOLUPRÁCE V RÁMCI ČESKÉ REPUBLIKY
6 ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE
6.1 Multilaterální spolupráce
6.2 Bilaterální spolupráce
6.3 Vojenská diplomacie
7 OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ
7.1 Personální bezpečnost
7.2 Bezpečnost komunikačních a informačních systémů
7.3 Fyzická bezpečnost
7.4 Administrativní bezpečnost
7.5 Základní úkoly plněné v oblasti zpřístupnění operativních dokumentů bývalé Vojenské kontrarozvědky a bývalé Zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády
8 KONTROLA ČINNOSTI
8.1 Vnější kontrola a její výsledky
8.2 Vnitřní kontrola a její výsledky
9. Výroční zpráva za rok 2010 (formát *.pdf)

Úvodní slovo ředitele

Vážená paní, vážený pane,

sedmá výroční zpráva Vojenského zpravodajství hodnotící rok 2010 zahrnuje i období, kdy vláda České republiky byla nucena realizovat opatření ke snižování výdajů ze státního rozpočtu. Toto se pochopitelně dotklo i Ministerstva obrany, včetně Vojenského zpravodajství. Přesto se podařilo splnit úkoly, které jsou dány ustanovením zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, a vyplývající z požadavků zákonem definovaných adresátů.

Vojenské zpravodajství v roce 2010 zdokonalilo reakci na nově vznikající bezpečnostní rizika a díky tomu podává včasné a relevantní informace oprávněným adresátům.

Příslušníci Vojenského zpravodajství se také zapojili do řady expertních skupin vytvořených pro přípravu Bílé knihy o obraně, v rámci kterých se účastnili mnoha jednání o dalším praktickém zajišťování bezpečnosti České republiky a rozvoji ozbrojených sil.

Nedílnou součástí Vojenského zpravodajství je 601. skupina speciálních sil, která na přelomu roku 2009 a 2010 ukončila svoji již třetí bojovou misi úkolového uskupení speciálních sil na území Afghánistánu a v průběhu roku se podílela na plnění dalších úkolů v této oblasti. Nasazení vojáků 601. skupiny speciálních sil a výtečné splnění jejich úkolů ocenili nejen vrcholní představitelé České republiky, ale i velitel speciálních sil americké armády. V této oblasti před námi stojí další významný úkol, a to v souladu s rozhodnutím vlády České republiky převést 601. skupinu speciálních sil do podřízenosti Generálního štábu Armády České republiky.

Dovolte mi, abych i já touto cestou poděkoval všem příslušníkům Vojenského zpravodajství za kvalitní práci.

generálporučík Ing. Ondrej PÁLENÍK, MBA

1   KOMUNIKACE S VEŘEJNOSTÍ

Činnost Vojenského zpravodajství je prezentována především v orgánech vlády České republiky a ve výborech Parlamentu České republiky.

Ke všeobecné informovanosti Vojenské zpravodajství i nadále využívá možnosti zveřejňovat některé svoje aktivity na internetovém portálu www.vzcr.cz. Tyto stránky poskytují přehled o struktuře a činnosti Vojenského zpravodajství v rámci daném zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

Veřejnosti byla v roce 2010 v Prostějově a na několika dalších místech České republiky představena výstava fotografií s názvem „Afghánistán – Hrdost a odvaha“. Expozice, která představila několik desítek fotografií Herberta Slavíka, praporčíka Daniela Hlaváče a příslušníků 601. skupiny speciálních sil, vznikla k 65. výročí konce 2. světové války. Slova „hrdost a odvaha" jsou v názvu výstavy záměrně, protože patří k práci českých vojáků. Rovněž s těmito slovy v názvu byla s význačným příspěvkem 601. skupiny speciálních sil vydána kniha „Hrdost a odvaha – Tváře české armády“ od Herberta Slavíka, Barbory Potůčkové a Eduarda Stehlíka. Kniha byla věnována všem, kteří nasazují život pro naši bezpečnost. O historii i současnosti naší elitní jednotky - 601. skupiny speciálních sil pojednává kniha s názvem „DUM SPIRO SPERO“ (Dokud dýchám, doufám), jejímž autorem je vojenský historik Eduard Stehlík.

V rámci oslav 65. výročí osvobození Československa byla předána celá řada unikátních historických dokumentů Vojenského zpravodajství Vojenskému historickému archivu a Vojenskému historickému ústavu. Jednalo se především o písemnosti a korespondenci plukovníka Františka Moravce, korespondenci československých vojenských attaché v Londýně, Varšavě a ve Stockholmu, písemnosti vztahující se k přípravám a působení československých paradesantních výsadků na území Československa v době 2. světové války ze západní i východní fronty, zpravodajské písemnosti dokumentující situaci v Československu a Německu před rokem 1939, historické šifrovací klíče používané v době 2. světové války a kořistní dokumentaci německých vojsk z oblasti šifrové služby z období 2. světové války. Veřejnost je mohla zhlédnout na výstavě ve Vojenském historickém ústavu v období květnových oslav osvobození.

2   ZÁKLADNÍ INFORMACE

Vojenské zpravodajství je jednotná ozbrojená zpravodajská služba České republiky integrující rozvědnou i kontrarozvědnou činnost, která získává, shromažďuje, analyzuje a oprávněným adresátům předává informace vojenského, vojensko-politického a vojenskotechnického charakteru.

Primárním úkolem Vojenského zpravodajství je zabezpečování informační podpory pro rozhodovací proces na vrcholné vojensko-politické úrovni státu. To v praxi představuje poskytování relevantních zpravodajských informací oprávněným adresátům, především prezidentovi republiky, předsedovi vlády, ministrovi obrany a dalším představitelům odpovědným za bezpečnost České republiky.

Vojenské zpravodajství se podílí na analýzách a vyhodnocování bezpečnostních rizik a hrozeb a potencionálního vojenského i nevojenského ohrožení České republiky, států Organizace Severoatlantické smlouvy (North Atlantic Treaty Organisation – NATO), Evropské unie a dalších partnerů, jednotek Armády České republiky působících v zahraničních misí, případně jednotek koaličních partnerů. Dále analyzuje působení cizích vojenských zpravodajských služeb, které mohou způsobit vážnou bezpečnostní újmu České republice, dodržování pravidel nakládání s utajovanými informacemi v rezortu Ministerstva obrany a veškeré další činnosti, které by mohly významně poškodit rezort Ministerstva obrany. V neposlední řadě se podílí na analýzách vývoje tzv. nadnárodních jevů se zaměřením na extremismus, terorismus a proliferaci zbraní hromadného ničení.

Působnost Vojenského zpravodajství je stanovena § 5 odst. 3 zákona č. 153/1994 Sb.

V souladu s § 5 odst. 4 zákona č. 153/1994 Sb. Vojenské zpravodajství plní další úkoly, pokud tak stanoví zvláštní zákon (např. zákon č. 412/2005 Sb.) nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.

Za činnost Vojenského zpravodajství podle ustanovení § 7 zákona č. 153/1994 Sb. odpovídá vláda České republiky, která zároveň jeho činnost koordinuje. Vláda České republiky ukládá Vojenskému zpravodajství úkoly v rámci jeho působnosti a s jejím vědomím může úkoly Vojenskému zpravodajství ukládat také prezident republiky.

Používání specifických prostředků získávání informací a vedení evidencí osob pro potřeby Vojenského zpravodajství, oprávnění a povinnosti jeho příslušníků upravuje zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů.

Vnitřní organizaci a činnost Vojenského zpravodajství vymezuje Statut Vojenského zpravodajství, který schválila vláda České republiky.

V roce 2010 byly zahájeny práce na tvorbě nové Strategie činnosti a rozvoje Vojenského zpravodajství na roky 2012 - 2017, která bude akcentovat novou Bezpečnostní strategii České republiky a Bílou knihu o obraně.

2.1   Rámcové uspořádání

Vojenské zpravodajství je součástí Ministerstva obrany. Ministr obrany je přímým nadřízeným ředitele Vojenského zpravodajství.

Příslušníci Vojenského zpravodajství jsou ve služebním poměru podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, nebo v pracovním poměru podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

V roce 2010 mělo Vojenské zpravodajství následující organizační strukturu:[1]

2.2   Rozpočtové prostředky

Rozpočet Vojenského zpravodajství je součástí kapitoly rozpočtu Ministerstva obrany a v roce 2010 byl stanoven v celkové výši 2 135 230 tis. Kč.

Ve srovnání s rokem 2009 byl Vojenskému zpravodajství na rok 2010 přidělen objem prostředků o 8,6 % nižší.

Přidělené finanční prostředky byly v roce 2010 vynakládány v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zatřiďovány podle rozpočtové skladby Ministerstva obrany. Veškeré příjmy a výdaje Vojenského zpravodajství byly součástí účetnictví vedeného v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na § 20 zákona č. 153/1994 Sb.

Nabývání majetku a nákup stavebních prací a ostatních služeb ve prospěch Vojenského zpravodajství bylo realizováno v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.

Neoprávněné čerpání rozpočtových prostředků v rámci provedených kontrol nebylo zjištěno.

Procentuální členění výdajů Vojenského zpravodajství v roce 2010 nabízí následující graf:

3   ZADÁVÁNÍ ÚKOLŮ A JEJICH REALIZACE

Činnost Vojenského zpravodajství v oblasti získávání a poskytování informací oprávněným adresátům byla realizována v souladu s § 8 zákona č. 153/1994 Sb.

V roce 2010 Vojenské zpravodajství plnilo úkoly vyplývající ze zákonné působnosti a především úkoly stanovené vládou České republiky formulované v prioritách činnosti zpravodajských služeb České republiky.

Tyto priority byly dále rozpracovány do jednotlivých požadavků na informace a distribuovány zdrojovým součástem. Stejným způsobem bylo nakládáno se strategickými požadavky na informace ze strany zpravodajských orgánů NATO, Evropské unie a bilaterálních partnerů.

Ke splnění zadaných úkolů Vojenské zpravodajství získávalo informace lidskými zdroji (HUMINT), signálovým zpravodajstvím (SIGINT), obrazovým zpravodajstvím (IMINT), z otevřených zdrojů (OSINT) a v rámci bilaterální a multilaterální spolupráce.

V průběhu roku 2010 předalo Vojenské zpravodajství celkem 996 hlavních informačních výstupů, které byly určeny především prezidentovi republiky, předsedovi vlády, nejvyšším představitelům Ministerstva obrany a Armády České republiky, zpravodajským orgánům NATO a Evropské unie a partnerům na bilaterální úrovni.

601. skupina speciálních sil

Hlavním úkolem 601. skupiny speciálních sil byla příprava na zahraniční misi v letech 2011 až 2012, kterou svým usnesením v říjnu 2010 schválila vláda České republiky.

Souběžně s plněním tohoto úkolu probíhala příprava vyčleněných úkolových uskupení speciálních sil (dále jen uskupení) pro zabezpečení ochrany Zastupitelského úřadu České republiky v Kábulu. První uskupení se přesunulo v měsíci lednu 2010 do Kábulu a k 1. únoru 2010 převzalo úkol zabezpečení ochrany zastupitelského úřadu od Útvaru rychlého nasazení Policie České republiky.   

Při plnění úkolu ochrany zastupitelského úřadu se v roce 2010 vystřídala tři uskupení, každé v délce trvání čtyř měsíců. Tato mise byla specifická pro příslušníky uskupení, respektive celou 601. skupinu speciálních sil zejména tím, že se jednalo o ryze národní úkol pod přímým velením ředitele Vojenského zpravodajství. Její příslušníci plnili úkoly ochrany vysoce postavených civilních osob, se kterými byli v každodenním nepřetržitém kontaktu. Působili v nestandardním prostředí a s nestandardní výstrojí mimo vojenskou základnu. Tyto skutečnosti vyžadovaly mimořádné organizační schopnosti, samostatnost za všech okolností a vystupování výrazně odlišné od základních dovedností a výcviku příslušníka speciálních sil. S ohledem na splnění všech úkolů a úspěšný návrat příslušníků všech uskupení do České republiky se operační úkol hodnotí jako splněný v plném rozsahu.

Usnesením vlády České republiky byl uskupení prodloužen mandát na roky 2011 a 2012, proto plnění tohoto úkolu nadále pokračuje.

4   VÝSLEDKY ČINNOSTI

4.1   Krizové regiony

Region Balkán

Vzhledem ke své zeměpisné poloze představuje Balkán pro Českou republiku významný zájmový prostor jak z důvodu bezpečnosti, tak z ekonomického a investičního hlediska.

V průběhu roku 2010 byla v Kosovu hodnocena aktuální politická a bezpečnostní situace zejména v souvislosti s potřebami definovat potenciální rizika pro příslušníky úkolového uskupení Armády České republiky v rámci mnohonárodní mírové operace NATO na území Kosova (Kosovo Force – KFOR) a pro státní příslušníky České republiky působící v rámci diplomatických misí, mise Organizace spojených národů v Kosovu (United Nations Interim Administration Mission in Kosovo – UNMIK) a mise Evropské unie (European Union Rule of Law Mission – EULEX). Pozornost byla soustředěna především na analýzu politického a bezpečnostního vývoje v etnicky různorodých oblastech Kosova. Z důvodu významného vlivu na bezpečnostní situaci v zemi byla sledována řada událostí - reakce na posudek Mezinárodního soudního dvora v Haagu k vyhlášení nezávislosti Kosova, důsledky zveřejnění zprávy Rady Evropy obviňující premiéra Kosova z válečných zločinů a průběh vládní krize a předčasných parlamentních voleb. K dalším tématům, kterým byla věnována pozornost, patřily výstavba, výcvik a činnost Kosovských bezpečnostních sil a Zpravodajské služby Kosova. V oblasti administrativní hranice Kosova se Srbskem byly analyzovány aktivity ozbrojených sil Srbska.

K největším problémům, se kterými se Kosovo na mezinárodní úrovni potýká a nadále se potýkat bude, je malá podpora od států, které se i přes posudek Mezinárodního soudního dvora v Haagu rozhodly nezávislost Kosova neuznat či nijak nekomentovat. Tento stav bude Kosovu ztěžovat prosazování své legitimity na mezinárodní úrovni, což bude komplikovat jeho postup k pozvolné plnohodnotné mezinárodní integraci. Nejasná a pomalá přístupová jednání do mezinárodních organizací, společně s vysokou úrovní korupce a kriminality, budou odrazovat potencionální investory s potřebným finančním kapitálem. Z tohoto hlediska nelze očekávat zlepšení sociálně-ekonomické situace obyvatelstva, což se bude projevovat jak občanskými nepokoji, tak emigrací z ekonomických důvodů.

V Bosně a Hercegovině se Vojenské zpravodajství soustředilo na hodnocení politické a bezpečnostní situace v souvislosti s nacionalisticky motivovanými stanovisky některých politických představitelů k soužití jednotlivých národností a v souvislosti se separatistickými snahami Republiky srbské v Bosně a Hercegovině, jejichž důsledkem by mohlo být narušení celkové politické a územní integrity státu. Vojenské zpravodajství vyhodnocovalo rovněž míru uskutečňování reforem stanovených představiteli Evropské unie jako podmínku pokračování integračních procesů, monitorovalo boj proti organizovanému zločinu, korupci a extremismu a analyzovalo výsledky parlamentních voleb a jejich vliv na další vývoj v zemi. Pozornost byla věnována zejména složitým povolebním jednáním, která byla zkomplikována postojem bosenskochorvatské menšiny, požadující zrovnoprávnění s bosenskými Srby a Bosňáky, a také silným protestům proti vydávání osob podezřelých ze spáchání válečných zločinů k trestnímu stíhání. Hodnoceny byly problémy spojené s ekonomickou stabilitou země, která je závislá na zahraničních dotacích a která má přímý vliv na bezpečnostní situaci. V neposlední řadě byl sledován proces rozdělování majetku bývalé Jugoslávie, který se představitelé Republiky srbské v Bosně a Hercegovině snažili za účelem vyšších zisků obejít přijímáním jednostranných rozhodnutí bez dohod na celostátní úrovni. Předmětem zájmu Vojenského zpravodajství byla i reorganizace armády, především výstavba jednotných ozbrojených sil a vytváření mechanismů pro jejich nezávislou kontrolu. V souvislosti s pokračujícími problémy v ustanovování a činnosti multietnických státních institucí v Bosně a Hercegovině lze očekávat i v nadcházejícím období pokračující komplikace, což se bude projevovat jejím nedostatečným fungováním.

V Srbsku byl monitorován zejména postoj srbských představitelů k problematice nezávislosti Kosova a k národnostním menšinám v Srbsku. Hodnocena byla podpora Srbska srbským paralelním strukturám na území Kosova a snaha zabránit Kosovu v členství v mezinárodních organizacích. Mezníkem vývoje vztahů mezi Srbskem a Kosovem se stala rezoluce Srbska ke Kosovu, která po změnách, zapracovaných ve spolupráci s Evropskou unií, vyzývá k umírněnému přístupu a k zahájení dialogu s kosovskými představiteli o technických otázkách, které by měly snížit napětí zejména v severní části Kosova. Vojenské zpravodajství věnovalo pozornost také politické a bezpečnostní situaci v oblasti Sandžak, která je obývána bosňáckou minoritou, a v jihovýchodní části Srbska (oblast Preševo), kde jsou silně zastoupeni etničtí Albánci. Pokračující vývoj v Srbsku naznačuje, že tato země bude i v nadcházejícím období čelit nárůstu nacionalistických projevů, a to převážně z důvodu zhoršující se sociálně-ekonomické situace v zemi.

V bývalé jugoslávské republice Makedonie (FYROM – Former Yugoslav Republic of Macedonia) byla monitorována politická a bezpečnostní situace vzhledem k národnostním a územním požadavkům albánských etnických menšin. V souvislosti s pokračujícím napětím mezi etnickými skupinami a politickou krizí v zemi nelze v nadcházejícím období očekávat zlepšení celkového vývoje situace především z důvodu neochoty politických představitelů spolupracovat a situaci řešit.

Analytickými výstupními informacemi a dalšími zprávami se Vojenské zpravodajství podílelo na vytváření podkladů pro činnost a rozhodování politických představitelů státu a hlavních funkcionářů Ministerstva obrany s důrazem na další angažovanost Armády České republiky v Kosovu. Vojenské zpravodajství přispělo svými informacemi k rozhodnutí České republiky o postupném snížení vojenské přítomnosti Armády České republiky na Balkáně; přesto a právě proto však bude regionu i nadále věnována patřičná zpravodajská pozornost.

Region Blízkého a Středního východu

Vývoj v regionu Blízkého a Středního východu, více než vývoj ve většině ostatních oblastí světa, ovlivňuje také Českou republiku. Je tomu tak z řady důvodů, z nichž lze jmenovat především geografickou polohu, export strategicky významných nerostných surovin, stav rozvoje blízkovýchodních společností, charakter tamních režimů a v neposlední řadě komplikovanou bezpečnostní a politickou situaci. Vojenské zpravodajství proto v roce 2010 pravidelně informovalo nejvyšší představitele České republiky o bezpečnostních hrozbách a rizicích spojených s vývojem v regionu.

Bezpečnostní prostředí v regionu Blízkého a Středního východu a vojensko-politická situace jsou dlouhodobě utvářeny řadou přetrvávajících a navzájem se ovlivňujících negativních jevů, které mají přímý dopad na stabilitu oblasti. Za hlavní problémy regionu v roce 2010 bylo možné považovat izraelsko-palestinský konflikt, íránský jaderný program, nestabilní politický vývoj v Iráku a Libanonu a bezpečnostní situaci v Jemenu. Všechny tyto problémy mají hluboké kořeny a vzhledem k malé pravděpodobnosti jejich brzkého a trvalého vyřešení zůstávají nadále v centru pozornosti Vojenského zpravodajství.

Dlouhodobě zablokovaný blízkovýchodní mírový proces představuje významné riziko destabilizace bezpečnostní situace na Blízkém východě, jako tomu bylo naposledy na přelomu let 2008 a 2009 při izraelském zásahu v Gaze. V této souvislosti Vojenské zpravodajství vyhodnocovalo především kritické faktory a indikátory, které by mohly vzhledem k dosud neúspěšným mírovým rozhovorům a praktickým řešením souvisejícím s izraelsko-palestinským konfliktem přispět ke vzniku lokálních válečných konfliktů s vážným regionálním dopadem.

Írán pokračuje ve snaze o získání dominantního postavení v regionu, s čímž souvisí jeho jaderný program a podpora regionálním militantním hnutím. Monitorovány proto byly aktivity Íránu cílené na vytváření takových vojensko-politických podmínek, které by mu umožnily destabilizovat region ve svůj prospěch a naplňovat tak vlastní mocenské ambice. Kromě toho Vojenské zpravodajství analyzovalo pozici a stabilitu vládnoucího režimu a jeho schopnosti odolat mezinárodnímu tlaku. Nejen v souvislosti s Íránem byly sledovány vnitřní vývoj a zahraniční politika Sýrie, která usiluje o udržení významného vlivu na řešení klíčových regionálních otázek, přičemž hlavními nástroji této politiky jsou pro Sýrii spolupráce s radikálními hnutími Hizbulláh a Hamás a posilování vztahů s prosyrskými zájmovými skupinami působícími v Libanonu. Informace Vojenského zpravodajství pomáhaly nejvyšším představitelům České republiky získat objektivní pohled na velmi diskutovaný podíl Íránu a Sýrie na nestabilitě v regionu.

Vojenské zpravodajství se dále zaměřovalo na sledování a vyhodnocování vývoje v Iráku. Nejdůležitějšími procesy v roce 2010 v této zemi bylo stahování amerických jednotek a utváření nové vlády. Vojenské zpravodajství hodnotilo především schopnosti iráckých politiků a iráckého bezpečnostního aparátu udržet nastavený trend, který prozatím směřuje k vybudování jednotné a suverénní země i v podmínkách plánovaného ukončení působení amerických jednotek. Poskytnuté informace varovaly před možností budoucí destabilizace země, jelikož bezpečnostní hrozba ze strany povstaleckých a teroristických organizací je stále vysoká a společenské problémy Iráku přetrvávají.

V Libanonu nadále trvá napjatá situace mezi jednotlivými společenskými skupinami a jejich politickými reprezentacemi. Vojenské zpravodajství se soustředilo zejména na vyhodnocování a predikci stavu bezpečnostního prostředí v souvislosti s aktivitami šíitského hnutí Hizbulláh, které se staví do role hlavního vůdce hnutí odporu proti Izraeli. Při monitorování celkové situace byl kladen důraz na činnost zvláštního mezinárodního tribunálu vyšetřujícího atentát na bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího, vývoj v jednotlivých komunitách a problémy slabých státních institucí. Vojenské zpravodajství informovalo nejvyšší představitele České republiky o značném riziku vypuknutí vnitřního ozbrojeného konfliktu v Libanonu, který by mohl přerůst až v konflikt regionálních rozměrů.

V roce 2010 se prohlubovaly problémy Jemenu, strategicky významně položeného státu na jihozápadě Arabského poloostrova. Vojenské zpravodajství hodnotilo a predikovalo vývoj ve státě na základě sledování celospolečenských socioekonomických problémů, napětí uvnitř vládnoucí a opoziční mocenské elity země a bezpečnostních výzev pro integritu státu ze strany kmene Húthijů na severu, separatistů na jihu země a al-Káidy na kmenových územích. Vzhledem k výše uvedeným problémům informace Vojenského zpravodajství obsahovaly potencionální dopady kolapsu centrální jemenské vlády. Zpravodajské informace o bezpečnostní situaci v Jemenu byly také využity při posuzování rizik spojených s návštěvami ústavních činitelů České republiky.

Kromě zaměření na konkrétní, nejpalčivější problémy regionu sledovalo Vojenské zpravodajství vývoj spojeneckých a nepřátelských vztahů mezi regionálními státy a důležitými nestátními aktéry. Důraz byl položen na soupeření Íránu se státy Perského zálivu a v obecnější rovině s většinou dalších, prozápadně orientovaných arabských států, na vnitroarabské soupeření o roli vůdčího arabského státu a na postoj ostatních států regionu k Izraeli.

Bezpečnostní situace v regionu Blízkého a Středního východu byla hodnocena z perspektivy strategických zájmů České republiky a jejích spojenců. Přes složitost vztahů a tendencí vývoje v regionu byli nejvyšší představitelé státu s předstihem informováni o rizicích pokračující destabilizace regionu a o možných dopadech nejpravděpodobnějších variant dalšího vývoje.

Region Afghánistán – Pákistán

Vojensko-politická situace v Afghánistánu se v průběhu roku 2010 vyznačovala nedostatečným pokrokem v bezpečnostní, ekonomické a sociální oblasti, který byl způsoben především přetrvávajícím odporem protivládních sil a nestabilitou vnitropolitického prostředí. V průběhu roku 2010 byly navýšeny počty příslušníků Mezinárodních bezpečnostních a podpůrných sil (International Security Assistance Force - ISAF) a civilních expertů, což umožnilo zvýšit tempo operací ve vybraných klíčových oblastech. V předchozích letech Vojenské zpravodajství predikovalo, že povstalecká hnutí nelze porazit pouze vojenskou silou, a proto je nezbytné doplnit strategii o vyjednávání afghánské vlády se zástupci povstalců. V roce 2010 dosáhli představitelé mezinárodního společenství, afghánské vlády a některých povstaleckých uskupení konsenzu o institucionálním zahájení mírových rozhovorů. Z toho důvodu byla ustanovena Vrchní mírová rada, která je z pověření afghánské vlády odpovědná za proces usmíření s povstaleckými hnutími. V jejím čele stojí bývalý afghánský prezident. Na místní úrovni byly zakládány lokální mírové rady, zabezpečující reintegraci povstalců. V průběhu roku 2010 byla zahájena přípravná fáze procesu předávání odpovědnosti za bezpečnost v zemi afghánské vládě a místním bezpečnostním silám. Navzdory tomuto procesu protivládní síly v roce 2010 reagovaly na posílení mezinárodních a afghánských ozbrojených sil intenzivnějším odporem, což přispělo k dalšímu nárůstu počtu incidentů oproti roku 2009.

V oblasti vojensko-politické situace Vojenské zpravodajství kontinuálně vyhodnocovalo celkový vývoj, především v období parlamentních voleb, s cílem včas odhalit rizikové faktory mající vliv na bezpečnostní situaci. Byly analyzovány napjaté vztahy uvnitř afghánské vlády a jejich další zhoršení v povolebním období na podzim roku 2010. Vojenské zpravodajství průběžně hodnotilo stav korupce na vládní a provinční úrovni a efektivitu protikorupčních opatření. Byla sledována úroveň fungování vládní administrativy, spolupráce a vztahy s regionálními a západními mocnostmi, ustanovení a závazky vyplývající z mezinárodních konferencí a smluv. Vojenské zpravodajství analyzovalo vazby vládních činitelů na příslušníky povstaleckých hnutí, jejich zapojení do nelegálního obchodu a další trestné činnosti. Průběžně byla hodnocena spolupráce představitelů afghánských bezpečnostních sil a státní správy s jednotkami ISAF.

Velký důraz byl v roce 2010 kladen na hodnocení výstavby Afghánských národních bezpečnostních sil (Afghan National Security Force - ANSF), která je primárním faktorem úspěšného plnění procesu předání odpovědnosti. V roce 2010 spočívala výstavba především v úspěšném náboru osob, díky kterému bylo dosaženo naplnění plánovaného počtu. Výcvik ANSF bude k dosažení plných operačních schopností vyžadovat delší časové období a rovněž zapojení většího počtu mezinárodních výcvikových týmů. Afghánská vláda zahájila budování jednotek Afghánské místní policie (Afghan Local Police - ALP), složených z místních komunit, které jsou vytvářeny k dočasné stabilizaci bezpečnostní situace v oblastech s nižší přítomností afghánských bezpečnostních sil.

Vojenské zpravodajství se v průběhu roku 2010 zaměřilo na hodnocení aktivit protivládních sil v prostoru působení jednotek Armády České republiky s důrazem na změny struktury, schopnosti vzájemné koordinace a taktiku vedení bojů. Průběžně vyhodnocovalo rizikové jednání a vazby povstaleckých sil na představitele afghánské administrativy a bezpečnostních sil, které představovaly možné ohrožení příslušníků jednotek Armády České republiky a členů provinčního rekonstrukčního týmu. Zpravodajské informace z těchto oblastí byly poskytovány ústavním činitelům i představitelům rezortu Ministerstva obrany a Ministerstva zahraničních věcí k podpoře jejich rozhodování o záměrech další angažovanosti České republiky v uvedeném regionu. Vojenské zpravodajství poskytovalo zpravodajské informace týkající se bezpečnostních hrozeb rovněž koaličním partnerům a informačně se podílelo na podpoře operací vedených v souvislosti s únosem koaličních vojáků. Specifickým prvkem spolupodílejícím se na zabezpečování výše uvedených informací byla i Národní zpravodajská skupina (National Intelligence Cell), kterou tvoří příslušníci Vojenského zpravodajství a která působí přímo v prostoru konfliktu. Vojenské zpravodajství v několika případech včas odhalilo a zabránilo negativním důsledkům použití síly proti jednotkám Armády České republiky na území Afghánistánu.

Vojenské zpravodajství hodnotilo vliv zemí regionu jihovýchodní Asie na bezpečnostní situaci a ukončení konfliktu v Afghánistánu. V rámci bilaterálních vztahů afghánské vlády s ostatními regionálními vládami byl primárně hodnocen vývoj vztahů a diplomatické úsilí s Pákistánem. Pákistánská vláda v roce 2010 potvrdila svou připravenost podílet se na politickém řešení afghánského konfliktu, přesto bezpečnostní zájmy své země ve vztahu k Afghánistánu posuzuje především s ohledem na aktivity Indie. Saúdská Arábie nabídla zprostředkování mírových jednání mezi afghánskou vládou a Tálibánem a Turecko se zavázalo k podpoře procesu usmíření v průběhu konference Organizace pro hospodářskou spolupráci v prosinci 2010 v Istanbulu.

Významný regionální partner Čína se ve vztahu k Afghánistánu zaměřoval na využití afghánských nerostných zdrojů. V provincii Lógar vlastní práva na těžbu v měděném dole Aynak, jejichž součástí je i závazek na zajištění infrastruktury v oblasti těžby. Aktivity Ruské federace byly primárně směřovány proti šíření terorismu a obchodu s drogami. Podpora Ruské federace spočívá především v dodávkách vojenského vybavení, pomoci při výcviku afghánských bezpečnostních složek a hospodářské pomoci za účelem stabilizace a obnovy Afghánistánu.

V souladu s předchozími analýzami Vojenského zpravodajství pokračující vnitropolitická a ekonomická nestabilita Pákistánu neumožnila ani v roce 2010 efektivně řešit dlouhodobě zhoršenou bezpečnostní situaci v zemi. Pákistánská vláda čelila nárůstu radikálního islámu, zhoršujícím se ekonomickým problémům země a rostoucím protizápadním projevům značné části obyvatelstva. Působení extremistických a teroristických skupin negativně ovlivňovalo situaci nejen v příhraničí s Afghánistánem, ale i v pákistánském vnitrozemí. Opoziční síly využily nestabilní politické situace, humanitární krize a soustředění armády na záchranné práce po rozsáhlých povodních k další destabilizaci situace. V rámci bilaterálních vztahů se Pákistán snažil zvýšit spolupráci s Čínou a středoasijskými zeměmi.

Vývoj dlouhodobě napjatých bilaterálních vztahů mezi Pákistánem a Indií nedoznal v roce 2010 významných změn. Příznaky možného zneužití pákistánských jaderných prostředků neoprávněnými subjekty nebyly zjištěny.

Region jižní Asie stále patří mezi krizové oblasti, které ovlivňují bezpečnostní zájmy České republiky a jejích spojenců. Vojenské zpravodajství dlouhodobě upozorňuje na rizikové faktory a tendence, které mohou ovlivnit bezpečnostní situaci v Evropě. Informace Vojenského zpravodajství tvoří důležitou součást podpory rozhodování ústavních činitelů a diplomatů o další angažovanosti České republiky v této oblasti. Prioritou zpravodajské činnosti Vojenského zpravodajství byla a bude i nadále ochrana životů občanů České republiky působících jak ve vojenských, tak i diplomatických misích v Afghánistánu.

Region Společenství nezávislých států

Společenství nezávislých států v současné době zahrnuje devět z patnácti bývalých svazových republik Sovětského svazu: Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Ruskou federaci, Tádžikistán a Uzbekistán. Turkmenistán přerušil své členství v roce 2005 a v současnosti je přidruženým členem. Zakládajícím členem byla i Ukrajina, která má však pouze status pozorovatele, neboť nepodepsala stanovy Společenství nezávislých států. Naproti tomu Gruzie těsně po rusko-gruzínském konfliktu v srpnu 2008 z organizace vystoupila.

Největší pozornost Vojenského zpravodajství byla věnována Ruské federaci. Charakteristickým znakem ruské politiky je pokračující snaha o obnovení bývalého postavení globální velmoci. V rámci tohoto cíle podniká Ruská federace kroky v legislativní oblasti, snaží se zvyšovat potenciál jí vedených bezpečnostních organizací, reformuje a modernizuje své ozbrojené síly. Ruské vedení demonstrovalo své velmocenské ambice rovněž prováděním dálkových letů strategického letectva a dálkových plaveb nejmodernějších prostředků vojenského námořnictva.

Vojenské zpravodajství sledovalo proces přípravy a schválení nové vojenské doktríny Ruské federace, která navazuje na Strategii národní bezpečnosti Ruské federace schválenou v roce 2009. Hlavní hrozbou podle vojenské doktríny Ruské federace je rozšiřování a přibližování NATO k hranicím Ruské federace a vytváření a rozmísťování systému protiraketové obrany. Kromě toho se Vojenské zpravodajství věnovalo pokračující reformě ozbrojených sil Ruské federace, především vytváření nových velitelských struktur a vojenských okruhů. V oblasti operační a bojové přípravy byly průběžně sledovány výcvikové aktivity ozbrojených sil Ruské federace prováděné samostatně nebo společně s dalšími zeměmi Společenství nezávislých států a v rámci Šanghajské organizace spolupráce.

Mezi oblasti zájmu patřilo mj. monitorování výstavby vojenských základen ozbrojených sil Ruské federace v zahraničí, především na území separatistických republik Abcházie a Jižní Osetie. Společným jmenovatelem, spojujícím všechna ruská vojenská zařízení a základny dislokované mimo území Ruské federace, je zajištění ruských mocenských zájmů a vojenské bezpečnosti na strategických přístupech k vlastnímu teritoriu.

Na severním Kavkaze byla Vojenským zpravodajstvím analyzována vojensko-politická a bezpečnostní situace zejména s vazbou na projevy terorismu. V oblasti jižního Kavkazu byly předmětem zájmu vývoj vztahů mezi Arménii a Ázerbájdžánem, situace při řešení „zamrzlého“ konfliktu o Náhorní Karabach a aktivity Ruské federace na území Gruzie.

Zvýšená pozornost byla věnována vývoji vojensko-politické situace před prezidentskými volbami a následnému politickému vývoji na Ukrajině a v Bělorusku. Potvrdily se predikce Vojenského zpravodajství o tom, že vítězství Viktora Janukovyče v prezidentských volbách povede k výrazné korekci zahraničněpolitického směřování Ukrajiny.

V zemích střední Asie byla monitorována vojensko-politická a bezpečnostní situace s důrazem na další vývoj v Kyrgyzstánu po svržení prezidenta Kurmanbeka Bakijeva a na Tádžikistán v souvislosti s narůstající nestabilitou tamní bezpečnostní situace. Pozornost byla věnována i radikálním islámským hnutím, která dlouhodobě působí v hustě osídlené Fergánské kotlině rozkládající se na území Kyrgyzstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu a kde se projevují jejich snahy o vytvoření islámského chálífátu. Nadále rovněž přetrvává vzrůstající zájem Ruské federace o ovlivňování situace ve Střední Asii, převážně v ekonomické a vojenské oblasti, kdy se ruská zahraniční politika v postsovětských zemích daného regionu zaměřuje především na oslabení vlivu USA a Číny.

Region Afrika

Vojenské zpravodajství sledovalo vývoj bezpečnostní situace v Africe zejména vzhledem k závazkům České republiky vyplývajícím z jejího členství v Evropské unii a NATO. Ve vztahu k Evropské unii se jedná o dlouhodobou informační podporu z důvodů příprav Armády České republiky na participaci v bojovém uskupení Evropské unie (EU Battle Group - EU BG) naplánovanou na rok 2012. V této souvislosti byla pozornost soustředěna zejména na sledování vývoje bezpečnostní situace ve státech a v oblastech, které by v souladu se směrnicemi pro vyslání EU BG přicházely v úvahu jako budoucí prostory možného zasazení. V tomto kontextu se zájem soustředil na Súdán, Somálsko, Čad, Konžskou demokratickou republiku a Středoafrickou republiku. Současně Vojenské zpravodajství informovalo o vývoji bezpečnostní situace v zemích, kde působili příslušníci Armády České republiky.

V souvislosti s probíhajícími operacemi Evropské unie (protipirátskou operací ATALANTA v Somálsku a výcvikovou misí somálských bezpečnostních sil European Union Training Mission – EUTM) poskytovalo Vojenské zpravodajství informační podporu vybraným příslušníkům Armády České republiky předurčeným do operace ATALANTA či velitelských struktur Evropské unie a NATO.

Předmětem zájmu Vojenského zpravodajství byl vývoj bezpečnostní situace v Somálsku, kde dlouhodobě probíhá konflikt současné vlády s opozicí a kde sílí islámský radikalismus, jenž by se mohl stát živnou půdou pro šíření mezinárodního terorismu. Zvláštní důraz byl věnován námořnímu pirátství, které je významným destabilizujícím faktorem v regionu a v současné podobě již představuje vážnou hrozbu globální bezpečnosti.

V Súdánu koncentrovalo Vojenské zpravodajství své úsilí na analýzu vývoje vnitropolitické a bezpečnostní situace, jenž byl ovlivněn pokračujícím bojem v oblastech Dárfúru, přípravou na prezidentské volby a plánovaným referendem o možné samostatnosti Jižního Súdánu.

V souvislosti s bezpečnostní situací v Konžské demokratické republice a Středoafrické republice byly vyhodnocovány kritické faktory a indikátory poznamenané přetrvávající vnitropolitickou nestabilitou pramenící z nedostatečného fungování státních orgánů, vysokou mírou korupce a existencí militantních skupin, které terorizují civilní obyvatelstvo.

V uvedených oblastech byly sledovány rozsáhlé aktivity organizovaného zločinu a projevy etnického nebo nábožensky motivovaného extremismu.

Na africkém kontinentu se naplňují dlouhodobé analýzy Vojenského zpravodajství potvrzující rostoucí potenciál kulminace rizikových faktorů, které mohou ovlivnit bezpečnostní situaci v Evropě. Afrika se stává budoucím kolbištěm ekonomických a politických zájmů velmocí, s potenciálem expanze terorismu, které mohou v konečném důsledku ovlivnit zájmy České republiky. Vojenské zpravodajství upozorňovalo s předstihem na prohlubující se sociální, demografické a bezpečnostní disproporce, které mohou přerůst v novou politickou situaci v oblasti severní Afriky a Afrického rohu. Vojenské zpravodajství bude i nadále sledovat vývoj na tomto kontinentu s důrazem na rostoucí ambice nábožensky motivovaného terorismu expandovat do evropského prostoru.

4.2   Terorismus a extremismus

Terorismus

Česká republika čelila teroristické hrozbě i v roce 2010. Jako členská země NATO, v jehož gesci jednotky Armády České republiky operují v Afghánistánu, si byla vědoma, že hrozba provedení nábožensky motivovaného teroristického útoku proti cíli na území Evropy je relevantní. Riziko s ní spojené hodnotí Vojenské zpravodajství jako střední až vysoké, riziko naplnění teroristické hrozby na území České republiky nadále jako nízké. Význam teroristické hrozby umocňovaly i některé aspekty řešení přistěhovalecké politiky Evropské unie v rámci schengenského uspořádání. Uvedená míra rizika byla do jisté míry i odrazem řady výhrůžek, které teroristické skupiny či jejich média směrovaly na adresu NATO a Evropské unie.

Hlavní teroristickou entitou tohoto typu byla i nadále al-Káida. Přestože její jádro zaznamenalo řadu personálních, materiálních a finančních ztrát a prakticky přestalo své odnože a ideologicky spřízněné skupiny oslovovat jinak než propagandou, vázalo značný potenciál koaličních a pákistánských sil působících v afghánsko-pákistánském pohraničí. Odnože al-Káidy, ať už v Iráku, Jemenu, Maghribu/Sahelu nebo ve východní Africe, soustředily své úsilí na napadání cílů a zájmů tamních vlád a Západu v rámci prostoru své regionální působnosti, přičemž nadregionální operace byly v jejich případě zatím spíše jen výjimkou. Regionální dimenzi nepřekračovaly ani nábožensky motivované teroristické skupiny operující v Pákistánu, Indii a dalších zemích Asie. Všechny tyto skupiny ve svých prostorech vlivu znamenaly hrozbu i pro zájmy České republiky a její občany, kteří do daných zemí vykonali cestu ať už v rámci vojenské mise, za účelem plnění diplomatických úkolů nebo v důsledku osobního rozhodnutí.

Největší nebezpečí pro cíle v Evropě představovaly i nadále teroristické buňky působící na území Evropy. V roce 2010 se teroristickým skupinám nepodařilo v Evropě způsobit žádné ztráty na životech a škody na majetku. Tento úspěch byl výsledkem účinnosti zavedených bezpečnostních opatření, posílených těsnou mezinárodní spoluprací příslušných zpravodajských služeb, moci výkonné a moci soudní. Dokladem intenzity tohoto úsilí bylo téměř 180 osob zatčených pro podezření z teroristických činů ospravedlňovaných zvrácenou interpretací islámu, z toho téměř polovina pro podezření z přípravy teroristického útoku. V roce 2010 se teroristům podařilo iniciovat realizaci tří útoků, jednoho ve Švédsku a dvou v Dánsku. Všechny však byly neúspěšné.

V roce 2010 Vojenské zpravodajství zaznamenalo určité změny probíhající v organizační struktuře teroristických skupin. Jejich složení se stávalo národnostně různorodějším a řízení již nebylo tak často ovlivňováno instrukcemi z mimoevropských prostorů. Rostl počet pachatelů, kteří teroristický útok připravují anebo chtějí provést bez součinnosti s jinými osobami (tzv. „samotářští vlci“). Tito pachatelé byli většinou příslušníky některé evropské země, někteří již byli v Evropě vychováni. Trvalou hrozbu v rámci Evropské unie též představovaly osoby, které se do Evropy vracely z konfliktních prostorů s řadou zkušeností z bojů proti koaličním či tamním bezpečnostním silám. Růst diaspory osob ze severokavkazského regionu se zákonitě promítal do snah zejména o finanční podporu nábožensky a nacionalisticky motivovaných teroristických skupin na severním Kavkaze.

Některé evropské země, především Španělsko, Francie, Velká Británie a Turecko, čelily útokům teroristických skupin, sledujících separatistické a etnicko-nacionalistické cíle. V roce 2010 provedly tyto skupiny přibližně 200 útoků, ať již zmařených nebo nevydařených. Boj proti těmto skupinám, podobně jako boj proti politicky, environmentalisticky či jinak motivovanému terorismu, spadal nadále do národní odpovědnosti.

Kromě identifikace a monitorování vývoje teroristických hrozeb se Vojenské zpravodajství zaměřovalo i na případný výskyt příznaků budování logistického a finančního zabezpečení teroristických skupin. Na základě svých poznatků znovu dospělo k závěru, že aktivity teroristických skupin, jejich odnoží a buněk jsou a zřejmě i nadále budou financovány z prostředků jednotlivců, darů příslušníků diaspor, krycích nevládních organizací, ale stále častěji i z nezákonných činností.

Vojenské zpravodajství sledovalo rovněž vývoj v oblasti zneužívání kybernetického prostoru, zejména využívání Internetu jako hlavního nástroje komunikace, ideologické manipulace, výcviku a rekrutace teroristů. Ve všech svých protiteroristických aktivitách Vojenské zpravodajství spolupracovalo s ostatními zpravodajskými službami České republiky.

Vojenské zpravodajství průběžně zasílalo oprávněným adresátům analýzy vypracované na základě poznatků získaných v rámci řešení případů spojených s reálnými hrozbami teroristických útoků proti zájmům a cílům České republiky. Uvedené poznatky dávalo k dispozici rovněž národní zpravodajské komunitě na pravidelných schůzkách Společné zpravodajské skupiny a příslušným partnerům v rámci NATO, Evropské unie a dalších forem mezinárodní spolupráce. Vojenské zpravodajství v roce 2010 získalo vlastními zdroji informace o pohybech a dislokaci významných teroristů, které byly analytiky vyhodnoceny jako relevantní. Tyto informace byly předány partnerským zpravodajským službám a mohly v konečném důsledku přispět také k dopadení nejhledanějšího teroristy světa. Podle poznatků Vojenského zpravodajství je velice pravděpodobné, že terorismus vycházející z fundamentalisticky pojímaného islámu zůstane pro Českou republiku a její spojence významnou bezpečnostní hrozbou i v blízké budoucnosti.

Extremismus

Stejně jako v předchozích letech se Vojenské zpravodajství i v roce 2010 soustředilo na odhalování vazeb příslušníků Armády České republiky na extremistické prostředí v České republice. Hlavním úkolem v této oblasti bylo získávání dostatečného množství relevantních informací, na jejichž základě mohly příslušné orgány Armády České republiky realizovat účinná opatření k eliminaci činnosti extremistů v armádních strukturách.

Pokračoval trend poklesu počtu vojáků z povolání identifikovaných jako sympatizanti s extremistickými skupinami a hnutími.

Vojenské zpravodajství ve spolupráci s dalšími bezpečnostními orgány České republiky kontinuálně prověřovalo aktivity identifikovaných příznivců extremismu. O zjištěných skutečnostech informovalo nejvyšší vedení Ministerstva obrany a další státní a policejní orgány. Vojenské zpravodajství ale hodnotí, že novela zákona č. 221/1999 Sb. ve vztahu k boji proti extremismu nenaplnila očekávání při zjednodušení řízení o ukončení služebního poměru vojáka z povolání.

V roce 2010 byl zastaven nábor nových zájemců o službu v Armádě České republiky a jejich přijímání do služebního poměru vojáka z povolání. Extremistům se tím dočasně uzavřela možnost přímo pronikat do struktur Armády České republiky. V okamžiku obnovení náborů nových vojáků bude Vojenské zpravodajství věnovat této oblasti opět zvýšenou pozornost.

4.3   Proliferace zbraní hromadného ničení, konvenčních zbraní a materiálů dvojího užití

Kromě nelegálních obchodů s vojenským materiálem koncentrovalo Vojenské zpravodajství svoji pozornost na proliferaci jaderných, chemických a biologických zbraní (zbraní hromadného ničení - ZHN) a jejich nosičů jako na jednu z nejvýznamnějších bezpečnostních hrozeb. Šíření technologií, materiálů a know-how určených pro vývoj a výrobu těchto zbraní probíhá navzdory úsilí mezinárodního společenství o jeho eliminaci. Nežádoucí transfer do bezpečnostně rizikových zemí se uskutečňuje prostřednictvím nelegální obchodní činnosti a formou spolupráce se státy, které nejsou vázány mezinárodními kontrolními režimy a dohodami, nebo je porušují. Specialisté Vojenského zpravodajství se proto intenzivně podíleli na činnosti orgánů mezinárodních kontrolních režimů a tvorbě dokumentů jejich expertních skupin.

Významným problémem, ztěžujícím kontrolu proliferace, je liberalizace obchodů s vojenským materiálem a komoditami spadajícími do položek tzv. dvojího užití. Rapidní nárůst obchodních subjektů či zprostředkovatelů obchodů znesnadňuje jejich monitoring a zjišťování konečných uživatelů, resp. kontrolu dalšího nakládání s objekty obchodu.

Pozornost Vojenského zpravodajství byla věnována aktuálnímu stavu existujících programů ZHN Korejské lidově demokratické republiky (KLDR), Íránu, Sýrie, Číny a Pákistánu, s důrazem na jejich vojenské jaderné programy a programy vývoje raketových nosičů. Zpravodajské úsilí bylo zaměřeno rovněž na spolupráci mezi těmito státy, kde významnou roli hraje sdílení technologií a know-how mezi Íránem a KLDR, a aktivity Číny v rámci rozvoje raketových programů těchto zemí, zejména ve vývoji balistických řízených střel kategorie středního až dalekého dosahu[2]. Ve stejných intencích probíhal sběr informací ve vztahu k plnění Úmluvy o zákazu chemických zbraní smluvními státy. Byly sledovány aktivity Ruské federace a Číny při prodeji vojensky významného materiálu a technologií do krizových oblastí.

Vojenské zpravodajství monitorovalo vývoj vojenských výdajů v zemích Blízkého a Středního východu, Severní Afriky, Jihovýchodní Asie a Společenství nezávislých států. Pozornost byla zaměřena především na finančně významné akviziční a modernizační projekty ozbrojených sil a nákup sofistikovaných zbraňových systémů. Z tohoto důvodu byly kontrolovány zejména exportní aktivity podniků vojenskoprůmyslových komplexů Číny a Ruské federace, které vyvážejí vojenskou techniku i do rizikových zemí Blízkého a Středního východu a Afriky. Cíleně byly zároveň získávány informace o transferech zbraní pro povstalce v Afghánistánu nebo předávání významnějších zbraňových systémů nestátním aktérům na Blízkém a Středním východě.

Jedním z významných úkolů Vojenského zpravodajství byl podíl na kontrolní činnosti spojené s obchodováním s vojenským materiálem v souladu se zákony České republiky (především zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem) a přijatými mezinárodními závazky. Z tohoto důvodu se Vojenské zpravodajství vyjadřovalo v licenčním řízení k žádostem jednotlivých firem jak v rozsahu komoditních položek, tak i územní působnosti s ohledem na stávající bezpečnostní situaci v zemích určení a platná mezinárodní omezení.

V roce 2010 vydalo Vojenské zpravodajství stanoviska k žádostem jednotlivých obchodních subjektů o udělení licencí, povolení nebo rozšíření stávajících povolení k vývozu/dovozu vojenského materiálu, výbušnin a k nakládání s vysoce nebezpečnými látkami:

- v souladu se zákonem č. 38/1994 Sb.:

·         106 stanovisek k udělení licence na vývoz vojenského materiálu, z toho 2 s výhradami v souvislosti s embargem nebo vojensko-politickou situací v daném státě;

·         62 stanovisek k udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem, z toho 36 s výhradami v souvislosti s embargem nebo vojensko-politickou situací v daném regionu;

·         19 stanovisek k rozšíření povolení bez výhrad;

- v souladu se zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, 25 povolení k opakovanému vývozu výbušnin bez výhrad;

- v souladu se zákonem č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní, 1 stanovisko k žádosti o licenci k nakládání s vysoce nebezpečnými látkami bez výhrad.

Informace o probíhající proliferaci zbraní hromadného ničení, technologií a materiálu potenciálního strategického účinku tvoří významnou součást zpravodajského úsilí Vojenského zpravodajství. Partnerské zpravodajské služby v několika případech vysoce ocenily informace Vojenského zpravodajství ke zprůhlednění a monitorování tohoto fenoménu.

4.4   Aktivity zpravodajských služeb cizí moci na území České republiky v oblasti obrany

Kontrarozvědná činnost v oblasti obrany patří mezi základní úkoly Vojenského zpravodajství, které vyplývají ze zákona č. 153/1994 Sb. Ve spolupráci s dalšími zpravodajskými službami byla tato činnost zaměřena na odhalování aktivit zpravodajských služeb cizí moci a realizaci opatření k jejich eliminaci.

V roce 2010 byla ze strany Vojenského zpravodajství věnována pozornost zejména působení zpravodajských služeb Ruské federace v oblasti obrany, které patřily mezi nejaktivnější zpravodajské služby cizí moci operující na území České republiky.

Ve vztahu k rezortu Ministerstva obrany se aktivity ruských zpravodajských služeb, vojenské i civilní rozvědky, při zjišťování bezpečnostních, ekonomických a zahraničněpolitických zájmů České republiky často překrývaly. Mezi tradiční krytí ruských zpravodajských důstojníků nadále patřily diplomatické posty v rámci velvyslanectví a konzulátů. Nedávno odhalené případy špionáže v zahraničí však ukazují na rostoucí význam nelegálního krytí (pomocí osob pod cizí identitou), které v schengenském prostoru skýtá velký potenciál a zároveň představuje hrozbu pro dotčené státy.

Vojenské zpravodajství věnovalo pozornost také aktivitám čínských zpravodajských služeb, převážně čínské vojenské rozvědky. Mezi objekty jejího zájmu patřily zejména pokročilé technologie, jejichž získání umožňuje rychlý rozvoj čínského hospodářství, zbrojní průmysl nevyjímaje.

V rámci zákonné působnosti věnovalo Vojenské zpravodajství pozornost také aktivitám zpravodajských služeb dalších států, které mohou představovat hrozbu pro bezpečnost České republiky, NATO nebo Evropské unie.

Kontrarozvědná ochrana bezpečnostních zájmů České republiky patří mezi priority Vojenského zpravodajství. Tento úkol nabývá na významu v souvislosti s integračními procesy Evropské unie, kdy je umožňován téměř nekontrolovaný pohyb osob na teritoriu Evropské unie a tím vytvářen prostor pro volný pohyb příslušníků zpravodajských služeb.

4.5   Záměry a činnosti namířené proti zabezpečování obrany České republiky

Přestože tato problematika nebyla v roce 2010 součástí priorit vlády České republiky pro zpravodajskou činnost, Vojenské zpravodajství se jí zabývalo a poskytovalo informace k poznatkům z této oblasti v souladu se zákonem č. 153/1994 Sb. Vojenské zpravodajství poskytovalo nepřetržitou součinnost orgánům primárně odpovědným za tuto oblast v rezortu Ministerstva obrany (Vojenská policie, Inspekce ministra obrany) předáváním informací o záměrech a činnostech, které by mohly poškodit Ministerstvo obrany zejména z důvodu možného nehospodárného vynakládání finančních prostředků či podmínek narušujících transparentnost soutěžního prostředí u zakázek na pořízení zboží nebo služeb.

V rámci zákonné působnosti byly prověřovány poznatky související s nehospodárností v systému zásobování, nákupu technologií a služeb, zabezpečení materiálu a servisních prací pro techniku využívanou zejména v zahraničních misích, možnou modernizací některých druhů vojsk či výstroje a výzbroje pro jednotlivce.

4.6   Záměry a činnosti ohrožující utajované informace v oblasti obrany České republiky

V rámci plnění úkolů daných zákonem č. 153/1994 Sb. a zákonem č. 412/2005 Sb. věnovalo Vojenské zpravodajství pozornost především ohrožení informačních systémů používaným v rámci Ministerstva obrany a informacím, které byly poskytnuty ze strany NATO, Evropské unie a partnerských států, k jejichž ochraně se Česká republika zavázala.

V oblasti administrativní bezpečnosti stejně jako v oblasti bezpečnosti informačních systémů nebyly zjištěny žádné relevantní poznatky nasvědčující bezpečnostním rizikům. Ojedinělé nedostatky v personální bezpečnosti byly postoupeny odpovědným adresátům k realizaci vlastních opatření.

5   SPOLUPRÁCE V RÁMCI ČESKÉ REPUBLIKY

K plnění zadaných úkolů je Vojenské zpravodajství oprávněno spolupracovat s ostatními zpravodajskými službami České republiky. Spolupráci v souladu s § 9 zákona č. 153/1994 Sb. schvaluje vláda České republiky. S ostatními orgány státní správy probíhá spolupráce na základě uzavřených dohod mezi jednotlivými subjekty.

V roce 2010 pokračovalo Vojenské zpravodajství v intenzivní spolupráci s Bezpečnostní informační službou, Úřadem pro zahraniční styky a informace, Generálním ředitelstvím cel, Ministerstvem zahraničních věcí, Národním bezpečnostním úřadem, Ministerstvem vnitra a Policií České republiky. V rámci Policie České republiky se jednalo především o Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, kde bylo Vojenské zpravodajství zapojeno do součinnosti s Národním kontaktním bodem pro terorismus.

Vyčlenění příslušníci Vojenského zpravodajství se aktivně podíleli na práci Společné zpravodajské skupiny, která je platformou pro koordinaci bezpečnostních opatření zpravodajských služeb České republiky, Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Policie České republiky a dalších subjektů. Hlavním úkolem skupiny byla výměna a analýza všech informací souvisejících s možným teroristickým ohrožením České republiky.

Na základě požadavků Národního bezpečnostního úřadu Vojenské zpravodajství realizovalo evidenční a činnostní šetření v úkonech řízení o vydání osvědčení nebo dokladu fyzické osoby podle zákona č. 412/2005 Sb.

V souladu s § 140 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb., který stanovuje povinnost zpravodajským službám neprodleně hlásit okolnosti nasvědčující tomu, že držitel osvědčení fyzické osoby nebo držitel osvědčení podnikatele nebo dokladu přestal splňovat podmínky pro jejich vydání, zaslalo Vojenské zpravodajství Národnímu bezpečnostnímu úřadu celkem 18 oznámení.

6   ZAHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

Spolupráce se zpravodajskými službami cizí moci a s orgány NATO a Evropské unie přispívá ke zvýšení schopností Vojenského zpravodajství plnit úkoly stanovené zákonem a vládními prioritami zpravodajské činnosti.

Spolupráce Vojenského zpravodajství se zpravodajskými službami cizí moci se v souladu § 10 zákona č. 153/1994 Sb. uskutečňuje pouze se souhlasem vlády České republiky.

Spolupráce Vojenského zpravodajství s NATO a Evropskou unií vyplývá z plnění závazků členství České republiky v těchto mezinárodních organizacích.

6.1   Multilaterální spolupráce

V roce 2010 pokračovalo Vojenské zpravodajství v plnění závazků vůči hlavním zpravodajským orgánům NATO a Evropské unie. Mimo zasílání informačních zpráv se Vojenské zpravodajství aktivně účastnilo analytických a zpravodajských konferencí NATO a Evropské unie. Jednalo se například o konference analytiků k hodnocení krizových oblastí a regionů, záležitostí týkajících se zpravodajského zabezpečení současných operací pod vedením NATO, problematiky proliferace zbraní hromadného ničení a prostředků jejich dopravy, terorismu nebo zneužívání nových technologií. Dále se Vojenské zpravodajství účastnilo konferencí na úrovni ředitelů vojenských zpravodajských služeb zemí NATO a konferencí na úrovni zástupců ředitelů, které byly zaměřeny na rozvoj a efektivnější využití zpravodajských schopností a struktur v NATO a jejich reformu. V rámci Evropské unie se Vojenské zpravodajství zúčastnilo konference na úrovni ředitelů vojenských zpravodajských služeb členských zemí zaměřené na zlepšení zpravodajské podpory nově ustanovené Evropské služby pro vnější akce.

Příslušníci Vojenského zpravodajství se podíleli na zpracování společných zpravodajských dokumentů NATO. Ke zpravodajské produkci NATO přispívali svými poznatky o situaci na Blízkém a Středním východě, Balkáně, v Africe, jižní a jihovýchodní Asii a ve Společenství nezávislých států. Hodnotné závěry Vojenského zpravodajství se promítly do hlavních dokumentů NATO, které sloužily jako jeden z podkladů pro rozhodování Severoatlantické rady, Vojenského výboru NATO i Mezinárodního vojenského štábu NATO.

V předcházejícím roce se rozvíjela součinnost s Vojenským štábem Evropské unie (European Union Military Staff – EUMS). Jejím základem byly odpovědi na zpravodajské požadavky k situaci v krizových a bezpečnostně problematických oblastech světa.

V České republice je Vojenské zpravodajství rovněž gestorem řízení, správy a rozvoje vojenského zpravodajského informačního systému NATO, který je základním systémem umožňujícím mezinárodní spolupráci a sdílení zpravodajských informací. Vojenské zpravodajství umožnilo přístup do tohoto systému i oběma civilním zpravodajských službám České republiky. V rámci České republiky je Vojenské zpravodajství také garantem za zpravodajskou oblast krizového řízení na úrovni NATO a na úrovni Evropské unie.

Mezi významné multilaterální aktivity Vojenského zpravodajství patří každoroční zasedání ředitelů vojenských zpravodajských služeb zemí Visegrádské skupiny. V roce 2010 se zasedání konalo v Polsku a byla projednávána aktuální situace v zájmových oblastech, které členské státy, respektive jejich vojenské zpravodajské služby, sdílí, a další postup při plnění společných cílů a úkolů.

6.2   Bilaterální spolupráce

Bilaterální spolupráce Vojenského zpravodajství se zpravodajskými službami cizích mocí je představována participací Vojenského zpravodajství na zpravodajských činnostech realizovaných s vybranými zpravodajskými službami cizí moci, se kterými sdílí Česká republika obdobné hodnoty a Vojenské zpravodajství společný zpravodajský zájem. Těžiště bilaterální spolupráce spočívá ve výměně zpravodajských informací, v expertních jednáních analytiků k zájmovým oblastem a operativních formách spolupráce.

V roce 2010 byla spolupráce Vojenského zpravodajství s partnerskými zpravodajskými službami cizí moci realizována řadou jednání vrcholných představitelů a expertních jednání.

S cílem rozšířit své schopnosti a možnosti zahájilo Vojenské zpravodajství v roce 2010 jednání o navázání nové spolupráce s několika dalšími zpravodajskými službami cizí moci.

6.3   Vojenská diplomacie

Vojenská diplomacie je jednou ze součástí Vojenského zpravodajství, která se významně podílí na rozvíjení bilaterálních a multilaterálních vztahů mezi Ministerstvem obrany České republiky a ministerstvy obrany zájmových států a jejich armádními i zpravodajskými složkami.

Stanovené úkoly jsou plněny prostřednictvím úřadů přidělenců obrany. V současné době má Vojenské zpravodajství přidělence obrany akreditovány ve 28 zemích, dalších 37 zemí je pokryto přiakreditacemi.

V roce 2010 došlo k otevření nového Úřadu přidělence obrany v Jordánsku s dislokací v Ammánu a současně byly přehodnoceny stávající přiakreditace úřadů přidělence obrany tak, aby stav více odpovídal zájmům a požadovaným schopnostem Vojenského zpravodajství.

7   OCHRANA UTAJOVANÝCH INFORMACÍ

7.1   Personální bezpečnost

V oblasti personální bezpečnosti přijalo Vojenské zpravodajství v souladu s ustanovením § 140 zákona č. 412/2005 Sb. v roce 2010 celkem 395 žádostí o vydání osvědčení fyzické osoby a vydalo 399 osvědčení, 5 rozhodnutí o nevydání osvědčení a 1 rozhodnutí o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby.

Významná pozornost byla v této oblasti věnována také školící, metodické a kontrolní činnosti.

7.2   Bezpečnost komunikačních a informačních systémů

V oblasti zajištění bezpečnosti komunikačních a informačních systémů byly plněny úkoly spojené s výkonem bezpečnostní správy certifikovaných informačních a komunikačních systémů určených pro zpracování utajovaných informací a s tím spojenou kryptografickou ochranou utajovaných informací. Ve spolupráci s Národním bezpečnostním úřadem byla provedena opakovaná certifikace u několika stěžejních informačních systémů a certifikace nového informačního systému.

V rámci výkonu bezpečnostní správy stávajících systémů byla činnost zaměřena především na realizaci akreditačních řízení, kontrolní činnosti a posuzování bezpečnostních aspektů souvisejících s realizací požadavků uživatelů. Byla organizována školení bezpečnostních správců, provozních správců a nových příslušníků Vojenského zpravodajství.

Mezi nejvýznamnější úkoly plněné v roce 2010 patřilo rozšíření nástrojů zaměřených na provádění automatizované bezpečnostní kontroly a vyhodnocování bezpečnostních záznamů v reálném čase.

Vojenské zpravodajství uzavřelo dohodu s Národním bezpečnostním úřadem o provádění zónového měření vlastním pracovištěm.

7.3   Fyzická bezpečnost

V oblasti fyzické bezpečnosti Vojenské zpravodajství řídilo či přímo realizovalo instalace, servis a opravy bezpečnostních systémů a kontrolovalo, zda se ve sledovaných prostorech nepoužívají nedovolené prostředky určené k získávání informací.

Ke zvýšení profesionální ochrany objektů byla s Vojenskou policií podepsána Součinnostní dohoda o spolupráci a vzájemné pomoci při policejní ochraně vybraných objektů Vojenského zpravodajství.

Při plnění úkolů spolupracovalo Vojenské zpravodajství se smluvními partnery, zejména s odbornými orgány Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničních věcí, Národního bezpečnostního úřadu, Policie České republiky a Bezpečnostní informační služby.

7.4   Administrativní bezpečnost

Na jaře roku 2010 byl v souladu se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, akreditován Bezpečnostní archiv Vojenského zpravodajství.

V této souvislosti byl zpracován nový vnitřní předpis, který upravuje činnost Vojenského zpravodajství v oblasti spisové služby, archivnictví a administrativní bezpečnosti.

V rámci vojenskoodborných příprav proběhla školení z oblasti spisové služby a administrativní bezpečnosti pro všechny příslušníky Vojenského zpravodajství a speciální školení pro příslušníky vysílané na zahraniční pracoviště nebo do zahraničních misí.

7.5   Základní úkoly plněné v oblasti zpřístupnění operativních dokumentů bývalé Vojenské kontrarozvědky a bývalé Zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády

V rámci realizace Dohody mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Slovenské republiky o využívání dokumentů vzniklých před zánikem ČSFR (dále jen Dohoda) se v roce 2010 uskutečnilo pracovní zasedání společné komise a pracovní jednání mezi komisí Ministerstva obrany České republiky a podkomisemi Ministerstva obrany Slovenské republiky.

Na základě žádostí oprávněných subjektů byla v rámci plnění Dohody uskutečněna následující šetření:

V roce 2010 Vojenské zpravodajství realizovalo lustrační požadavky v databázi bývalé Vojenské kontrarozvědky (VKR) a Zpravodajské správy Generálního štábu (ZS GŠ). Na základě 1 090 žádostí od oprávněných subjektů bylo provedeno šetření k 36 922 osobám. Na základě požadavků oprávněných subjektů byly zpřístupněny dokumenty VKR a ZS GŠ uložené v Bezpečnostním archivu Vojenského zpravodajství ke 114 lustrovaným osobám.

8   KONTROLA ČINNOSTI

Kontrola zpravodajských služeb České republiky je upravena v § 12 a 13 zákona č. 153/1994 Sb. Z těchto ustanovení vyplývá právo výkonu kontroly činnosti zpravodajských služeb z úrovně vlády České republiky a Parlamentu České republiky. 

Podle ustanovení § 13 zákona č. 153/1994 Sb. není ustanoveními tohoto zákona dotčena působnost státních orgánů ke kontrole plnění úkolů hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu podle zvláštních právních předpisů. Těmito jsou zejména ustanovení o hospodaření s majetkem státu v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a zákonem č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.

V souladu s ustanoveními § 21 až 24 zákona č. 289/2005 Sb. kontrolu Vojenského zpravodajství vykonává Stálá komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství složená z poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Kontrola je vykonávána i z úrovně NATO a orgánů státní správy.

8.1   Vnější kontrola a její výsledky

Kontroly z úrovně vlády České republiky, Parlamentu České republiky ani NATO nebyly v průběhu roku 2010 realizovány.

Z úrovně orgánů státní správy byla provedena kontrola plateb pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dodržování ostatních povinností plátce pojistného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, kontrola pojistného a plnění úkolů v nemocenském a důchodovém pojištění Pražskou správou sociálního zabezpečení v Praze.

8.2   Vnitřní kontrola a její výsledky

Většina plánovaných vnitřních kontrol byla v roce 2010 zaměřena na hospodaření s finančními prostředky státního rozpočtu a majetkem státu s důrazem na dodržování principu hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti vyplývající zejména ze zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích a vnitřního předpisu Všeob-P-35 Vnitřní kontrola a vyřizování petic a stížností v působnosti Ministerstva obrany. Podle § 76 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, byly provedeny kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Řada kontrol byla provedena v oblasti ochrany utajovaných informací v souvislosti se zákonem č. 412/2005 Sb. a příslušnými vnitřními předpisy.

Kontrola operativní činnosti byla zaměřena na vedení odpovídajících evidencí v souladu s ustanoveními zákona č. 153/1994 Sb., zákona č. 289/2005 Sb., zákona č. 412/2005 Sb. a příslušnými vnitřními předpisy.

Zásadní změnou v oblasti vnitřní bezpečnosti bylo, v souvislosti s novelou zákona č. 141/1961 Sb., zřízení policejního orgánu Vojenského zpravodajství činného v trestním řízení. Jeho hlavním úkolem je prověřování, odhalování a dokumentace trestných činů příslušníků Vojenského zpravodajství a zjišťování jejich pachatelů postupem podle trestního řádu.

Zjištěné nedostatky řešil kontrolní orgán s odpovědným funkcionářem přímo na místě a byla stanovena opatření k zamezení jejich opakování a prevenci. Nedostatky a problémy rozsáhlejšího charakteru, které nemohly být odstraněny okamžitě, byly řešeny na příslušných úrovních a zpětně monitorovány z hlediska plnění stanovených opatření.