Oblast vojenského zpravodajství v podmínkách armád je různými státy organizována, regulována a využívána různě. Zpravidla bývá členěna do dvou základnách druhů činnosti, kterými je výzvědné, neboli ofenzivní zpravodajství a obranné, neboli kontrarozvědné zpravodajství. Přitom není rozhodující, jak se jednotlivé vojenské zpravodajské složky nazývají a v jaké organizační struktuře působí, podstatný je vždy obsah činnosti.
Všechny zpravodajské služby, včetně vojenských, mohou představovat služby informační bez výkonných pravomocí, až po služby s exekutivními pravomocemi, s oprávněními zatýkat a vyslýchat. Liší se v rozměru své činnosti, a to většinou v závislosti na faktu, zda se jedná o stát demokratický či totalitní, zda a nakolik jsou rizika a hrozby vojenského napadení té které země reálné, a opačně na ambicích expandovat. Závisí též na tradicích, významu bezpečnostních složek ve společenském systému země a na jejich postavení ve společenském hodnotovém žebříčku.
V československých a později českých podmínkách reflektovalo i vojenské zpravodajství společenský systém a podmínky a vlivem těchto prošlo řadou organizačních forem, mělo různé cíle činnosti a způsoby jejich dosahování. Od počátků budování vojenské zpravodajské služby, přes její působení v podmínkách předmnichovské první republiky, druhé republiky, v době druhé světové války, krátce po ní v době zápasu mezi demokratickými a komunistickými silami o moc v poválečné republice, přes její působení ve strukturách komunistických rezortů národní obrany a vnitra, až po jeho dnešní podobu danou zákony po roce 1990, vždy odrážela politickou vůli a zájmy.
Autor: plk.gšt. Ing. Libor KUTĚJ, Ph.D.